Prvé počátky SK Třemošnice se rýsují matně po světové válce kolem roku 1920. Tehdy to byl jen úzký kroužek nadšenců kopané, který se tu marně snažil založit opravdový klub. Hrálo se sice i několik zápasů, ale tato činnost neměla dlouholetého trvání, nebot nebylo možno překonat potíže, které ze všech stran na tento kroužek doléhaly a tak sportovní snaha Böhma, D. Dlouhého, Jar. Hájka a J. Machoty a dalších vyzněla naprázdno.

Teprve postupem času, kdy opuštěné Hedvikovské železárny probudily se znovu k životu a do Třemošnice přicházeli za prací noví a noví sportovci, vytvořila se nová fotbalová jedenáctka, organizovaná již na pevnějším podkladě. Uskutečněn byl i opravdový, podle pravidel hraný, zápas na hřišti u Klučenin. Soupeřem byl SK Ronov, který byl tehdy v dobré výkonnosti. První zápas skončil nerozhodně 2 : 2. Hrálo se v sestavě : Kraus, Machota, Tyller, Dolejš, Tichý, Hájek, Kopecký, Holoubek, Snobl, Žatečka, Pěnička, a M. Šorm, kapitánem byl Jindř. Šnobl. Slibně se rozvíjel i fotbal v Třemošnici, ale bohužel existoval jen nakrátko. Existence klubu závisela na hřišti. Když toto bylo zoráno, skončila i tato nová kapitola vývoje SK Třemošnice. Znovu proběhla v Třemošnici léta bez fotbalu, až teprve r. 1930 mládež dává znovu mužstvo dohromady, začíná se trénovat na novém hřišti uprostřed obce.

Příkladu mladých se ujali i starší sportovci a založen byl sportovní kroužek ve Třemošnici, jehož předsedou se stal Eduard Polášek. Polášek sám aktivní hráč SK Přerov, vložil do vínku kroužku své zkušenosti a za jeho vedení začínal opravdový vzrůst sportu ve Třemošnici. S ním pracoval Šindelka, Brůna, Mašek, Jos. Dobrý, Jindř. Böhm, Kubelka, B. Šimonka, V. Tyller, Petrylka a mnoho jiných, ktreří věnovali své volné chvílky pro rozkvět tohoto kroužku. Hrálo se tehdy v sestavě : Kubelka, Machota, Jan Kubeš, Flíber, J. Skokan, Šimonka, Devera, Polášek, Fr. Skokan, Šindelka. Vedle těchto hráčů utvořila se jedenácka dorostenců : Kváč, Weissocher, Čermák, Šimonka, Černohub, Kutil, Klíma, Šubrt, Suchý, Hubáček a Novák.

V roce 1931 byl přecedou Brůna, kapitánem J. Dobrý. Tehdy byl utvořen i klub SK Běstvina s hráči Fraňkem, Novotným, a Zavadilem, kterí byli původně spoluzakladateli SK Třemošnice. Mezi oběma kluby nastalo soupeření, které bylo oběma ku prospěchu. V roce 1932 přejmenoval se kroužek na SK Třemošnice.

To bylo v době, kdy začínaly na čáslavsku růsti nové kluby a SK Třemošnice měl mezi kluby pod Lichnicí vždy primát. SK Třemošnice vstoupil do Staku a v čáslavské župě zúčastnil se všech mistrovství a soutěží. Rok 1934 byl pro klub rokem smutku. Tragickou smrtí zemřel Dobrý, první kapitán SK Třemošnice, ve stáří 32 let a v létě téhoš roku Jarolím. Klub ztrácel v obou dobré pracovníky a dlouho byla postrádána ve sportovní veřejnosti jejich práce. Téhož roku za předsednictví Šnobla uspořádal klub soutěž O Podlichnický pohár. Soutěže se zúčastnily kluby : SK Žleby, SK Seč, SK Běstvina a SK Třemošnice.

Vítězem se stal místní klub po napínavém boji s SK Žleby. Zápas byl 3krát nastaven a za stavu 1 : 1 rozhodl los pro SK Třemošnice. Nutno zaznamenat jména hráčů, kterí mají úzký vztah k začátkům SK Třemošnice a jeho vývoje. Jsou to : Chládek Lad., Navrátil Jos., Votava, Málek, Daněk, Händl, Janoušek, Miláček, Viktorin, Žáček, dlouholetý kapitán. Všichni zapsáni jsou v archivu SK Třemošnice na čelném místě a na jejich kamarádství z nás každý rád vzpomíná. V roce 1937 zemřel J. Skokan a r. 1941 Franěk. Oba mladí nadějní hráči stali se obětí svého povolání.

Další léta prodělával klub různé výkyvy. Měnili se hráči, měnilo se i hřiště v lukách k Běstvině. Nejednou vlivem nepřízně doby klub i finančně strádal, neboť neměl mecenášů a obětavost členů, většinou z řad dělníků, kteří neměli často ani práci,měla své meze. Zdálo se, že klub zanikne. Nebyl zájem, nebyly ani rekvisity, ani inventář. V roce 1936 to bylo nejhorší. A jen prací několika obětavců klub se udržel a začal mýt pevný finanční podklad, takže bylo projektováno nové moderní hřiště a koupaliště s celým komfortem pro všechny druhy sportů.

V roce 1937 uspořádána byla soutěž o Podlichnický pohár jehož držitelem se stal nadále SK Třemošnice.

V roce 1941 za pečlivé a agilní činnosti R. Porta, sekretáře klubu, dopracoval se klub vrcholného výkonu a popularity v celém okolí. R. Porte vložil s láskou do práce v klubu všechen svůj volný čas, a jeho činnost nebyla marná. Přáním celé sportovní veřejnosti je, aby klub měl podobných pracovníků co nejvíce. Rovněž B. Plechač přispěl hodně k rozvoji klubu.
Během času zanikla Čáslavsku velká většina klubů a SK Třemošnice, ač je nejmladším ze všech, stojí pevně s jasnou perspektivou do budoucna. Byly projektovány oslavy 10letého trvání, ale shodou okolností muselo se od tohoto podniku upustit.

Výbor s Tomáškem V., jako předsedou, Heřmánkem, jako jednatelem a Waissochrem, kapitánem, staral se svědomitě, aby klub, který je v poslední době jedinou tělovýchovnou organisací v Třemošnici, přispěl k zdárnému vývoji místní mládeže, a aby jeho členstvo působilo aktivně ve všech kulturních spolcích obce.

V krásném prostředí pod Lichnicí v Železných Horách má sport ty nejlepší podmínky pro svůj rozkvět a SK Třemošnice, veden zásadou sportem ku zdraví využije všech výhod, jež mu skýtá příroda, aby zaručil svému členstvu dobrou sportovní rekreaci a úspěšné zápolení na hřišti v prostředí, plném kamarádství.

Převzato z knihy Východočeský Sport napsal Vilém Nezbeda v únoru 1943.