Leoš Cirkl, když se nedaří: „Nekoukejte se na tabulku!“

Trenér Leoš Cirkl je přímý člověk a bez kličkování říká, že když klub vyhraje soutěž, je jeho morální povinnost postoupit výš. Ale sám dobře ví, že to není jednoduché. I o tom jsme mluvili po skončení podzimní části letošní sezóny.

Vy jste mě zaujal tím, jak jste před sezónou rovnou řekl, že vaše letní příprava byla mizerná. To většinou trenéři nedělají. Mělo to vliv na vaše výsledky v podzimní části?
„Určitě to mělo vliv. V plné sestavě jsme se sešli v Hlinsku na náš první mistrák. Někteří hráči k letní přípravě přistoupili laxně a myslím, že se to odrazilo do startu sezóny.“

Mohlo za tím být uspokojení se z dobrého výsledku v loňské sezóně a víra v to, že to půjde samo?
„Myslím si, že částečně ano. Ale pak do toho přišla zranění, pracovní povinnosti, nedisciplinovanost, vyloučení klíčových hráčů.“

Po loňské sezóně a odmítnutí Slatiňan postoupit do divize jste řešili otázku, jestli byste to zvládli. Vaši hráči postup taky řešili?
„Bavili jsme se o tom v klubu všichni. Je možné, že u některých hráčů se na začátku letošní sezóny promítlo zklamání z toho, že se nepostoupilo, protože byla touha divizi zkusit. Je to těžké, divize už je o něčem jiném. Jiné cestování, jiné další náklady. Kdo ví, jak by to dopadlo. Třeba bychom nebyli schopní se odrazit a byli bychom tam jen za otloukánky… Ale není to tak jednoduché.“

Vy jste byl jeden z trenérů, který pravidelně po každém utkání posílal do redakce svůj pohled na utkání. Já už jsem to se zvědavostí sledoval, jak se bude vyvíjet vaše nálada. Měl jste chuť s tím praštit na začátku, když jste viděl, jak vám utíkají zápasy?
„Byl tam takový záchvěv v jednu dobu, když jsem viděl, že hráči na hřišti nedělají to, co mají a nedaří se. Jo, byl tam takový slabší moment, kdy jsem vedení klubu říkal, že jsem připravený skončit.“

Myslíte, že vaši hráči byli taky naštvaní, že se nedaří, a že si taky třeba sami řekli, takhle už to dál nejde. Bylo to tam nebo nebylo?
„Bylo, bylo. Ukázala se pravá tvář našeho týmu. Řekli jsme si takhle ne. Začalo se makat a v závěrečné třetině podzimu, když už bylo skoro pozdě, se to od utkání s Poličkou zvedlo. My jsme byli kolem desátého kola dokonce poslední, ale od té Poličky, se kterou jsme měli vyhrát a nakonec získali jen bod, jsme to otočili a vyhrávali.“

Je to úděl trenéra v krajském přeboru? Jste amatéři, ale fotbal už má úroveň a vy nemáte žádné páky na hráče. Jste v podstatě bezmocný?
„Jsem. Je to všechno o hráčích. Kádr není tak široký, lepší hráči třeba nepřijdou, protože jsou v práci. Je to těžké. Byla by cesta hrát třeba víc s mladými, jenže ti zatím nemají kvalitu na krajský přebor. Tam je obrovský skok. Z našeho krajského dorostu do „A“ mužstva je obrovský skok.“

Co vás motivuje v práci trenéra v takovéhle sezóně? Půlku podzimu jste v depresi z výkonu, máte pocit, že hráči vás neposlouchají, že to nemá cenu a najednou se to v druhé polovině změní…
„Drží mě v tom to, že vidím v tom týmu pořád dost kluků, kterým to jedno není a kteří chtějí něco dělat. Nechci je nechat ve štychu. A jsou v tom taky lidi z vedení klubu a fanoušci. Když jsme loni udělali ten velký úspěch, najednou jsme cítili, že se začalo fandit a lidi se o fotbal začali zajímat. Myslím, že to ani jinde v klubech takhle není.“

Vy pociťujete odpovědnost nejen za hráče, ale i prostřednictvím hráčů za fanoušky?
„Určitě. Když s vámi jede na zápas dvacet fanoušků, tak přece hráči nemůžou zápas vypustit. Nezdá se to možná, ale fanoušci nám nakonec pomohli hodně moc. Celý zápas je povzbuzují a já hráčům v kabině řeknu už přece kvůli lidem… To je povzbudí.“

Jak kabina brala vaše otevřené, mnohdy kritické komentáře k utkání? Moje zkušenost je, že mančaft všechno ví. Vždycky se dozví, co se píše, co se říká. Pociťoval jste nějaké důsledky?
„Já si myslím, že z devadesáti procent je to všechno v pořádku. Že tu kritiku brali. Že to prostě berou v tom smyslu, že kdo jiný by to měl říct, než trenér? Myslím, že to funguje v týmu perfektně.“

Pomáhá vám to? Vy to řeknete, kabina to skousne, uzná, že je to pravda a důkaz je vlastně v tom, že jste se takhle báječně na konci podzimu zvedli.
„Pomohlo to. Berou to. Najednou chyby, které nás trápily odešly. Už neinkasujeme ze standardních situací a že jsme těch gólů dostali spoustu. Najednou nic. Důslednost a odpovědnost našeho výkonu byla jiná a najednou přišly i výsledky. Konečně.“

Myslíte, že vaši hráči jsou hrdí na svoji soutěž, na krajský přebor, který hrají pro své město, pro své fanoušky?
„Týmový duch tam určitě je. Třemošnice pro ně znamená hodně. Možná, že u některých hráčů bylo trochu zklamání právě z toho, že chtěli hrát i pro fanoušky divizi, ale jak jsem už říkal, není to jednoduché rozhodnutí.“

Není nakonec, ve světle první poloviny podzimu, pro vás lepší, že to dopadlo tak, jak to dopadlo?
Mám pocit, že jste si na jaro zajistili parádní motivaci. Dokázali jste si, že se vracíte do dobré formy, kterou důvěrně znáte z loňského léta.
„My jsme se jako mančaft probudili. Spadli jsme až na dno a probrali jsme se z toho. Bylo tam víc faktorů. Ten začátek tím byl hodně poznamenaný. Asi i ta nedisciplinovanost, vyloučení plynuly z nespokojenosti a frustrace. Někteří hráči si asi třeba říkali, proč to tedy hrajeme, když nepostoupíme? A na druhou stranu můžete jim to všechno vysvětlovat před utkáním stokrát a stejně to nakonec ten hráč udělal. A ze začátku to tak bylo.“

Máte pocit, že hráči si v určitém okamžiku řekli, že jiná cesta stejně není, jdeme do toho zase?
„To bylo vidět. Semkli se a ve třetí třetině podzimu už to byl zase náš tým. Už jsem ho poznával. “Vy jste nakonec na konci podzimu udělali body i s lepšími týmy. „Porazili jsme první Českou Třebovou, sice jsme prohráli s Holicemi na penalty, ale už jsme bodovali.“

Může znamenat ten váš dobrý konec špatné první půlky sezóny třeba to, že se hráči budou těšit na jaro, na pokračování svých zlepšených výkonů? Anebo to může dopadnout tak, že se na Vánoce nacpou salátem…
„…a řeknou si, že nemusí nic dělat, že když budou chtít, tak zaberou a ono to půjde samo…? Ne, ne, to nedovolím. To jim vyženu z hlavy. Šlápneme do toho od šestnáctého kola, aby byl klid. Pak už se bude lámat chleba a já říkám, že tenhle ročník je strašně vyrovnaný, úplně neskutečně. Nikdo nemá nic jistého, může se stát, že když nikdo nebude chtít postoupit do divize a z ní spadne Letohrad, což je možné, z kraje budou padat tři týmy. A mně se nechce věřit, že by spadly Svitavy. Velké město, luxusní zázemí. Nevěřím tomu. A od nás je to pár bodů. My jsme pět bodů od klidného středu, ale taky pět bodů od posledního místa!“

Už jste se s hráči rozloučili se sezónou?
„Už jsme se sezónou rozloučili, ale před Vánoci se sejdeme ještě jednou, abychom si popřáli. Zahrajeme si malý fotbálek u nás na umělce. A třetího ledna začínáme s přípravou.“

Bavíte se na rozlučce s hráči o fotbale?
„Podle toho, jak se daří. Když se nedaří, tak hráčům říkám, nekoukejte se vůbec na tabulku. Protože když jsou psychicky dole, tak se řeší tabulka a s kým teď hrajeme a někteří se v tom plácají ještě víc než musí… Když se daří, tak se o fotbale bavíme. Ale jen chvilku, a pak o něčem jiném.“

Ono to asi na jaře nebude opravdu jednoduché a hráči by to měli do detailu znát. Řeknete jim to?
„Copak to, to oni vědí, ale důležitější bude, aby chodili na tréninky. Hlavně ti, co budou hrát, ti nejlepší.“

Dala vám tahle situace z podzimu nějaký pokyn k tomu, že se musíte snažit rychleji zapracovávat do týmu dorostence?
„Jenomže dnes je situace taková, že když přijdou tři čtyři, tak z nich zbyde jeden, protože ostatní mají pocit, že málo hrajou, že by měli hrát víc. Mladí musí víc pracovat a musí si uvědomit, že ten skok do krajského přeboru mužů je opravdu velký. Nějakou dobu musí nosit vodu, jak se říká.“